Náš pohled na cestování po Ukrajině

Co bychom o Ukrajině napsali?
Mnoho lidí už tam bylo, mnoho lidí má o této zemi svůj vlastní obrázek, někteří tam nebyli nikdy a mají vůči ní většinou negativní předsudky.
Náš dojem je rozhodně pozitivní. Nepopíráme, že Ukrajina je hodně jiná, než naše země, nicméně má také spousty věcí, v nichž je naší republice hodně podobná a mnoho věcí, v nichž nás také daleko předčí. Spousty cestovatelů bere Ukrajinu jako takovou raritu nedaleko od Čech, ale s takovým záměrem jsme my do této republiky nejeli.

Pokud si budete všímat pozorně a bude také zdravě sebekritičtí k vlastní domovině, určitě Vám neunikne podobnost s českým venkovem. Setkal jsem se s několika lidmi, které na Ukrajině pohoršovala drtivá absence klasických WC, kanalizace, vodovodní sítě…Ale je v každé české vesnici zavedena voda, kanalizace, plyn? Pokud bych si vzpomněl na mnohé vesnice v jižních Čechách, kde máme chalupu, musel bych shledat, že jsou na tom ukrajinské vísky ještě lépe.

Mnoho lidí Ukrajinu negativně odsuzuje, aniž by tam vůbec kdy byli. Je to pochopitelné, z médií se toho o čerkazských či mukačevských brigádách řádících v Čechách dozvídáme dost. Ale to jsou skupiny, které normální lidi nechávají na pokoji (pokud tedy nemáte hotel v Karlových Varech nebo casino v Praze) a pokud z podobné činnosti chcete obviňovat pouze skupiny ukrajinců, zkuste provozovat bar na Stodolní ulici v Ostravě nebo noční klub v Kladně a výpalné si budou žádat stejně kvalitně češi a cikáni. Naopak, lidé na Ukrajině jsou velmi, velmi pohostinní (jak se dočtete v našem cestopisu, nás například odvezl jeden kluk úplně zadarmo nahoru na Sinevirské jezero jen proto, abychom nemuseli čekat na autobus, každou chvíli nás někdo pozval na pivko, s jedním známým šel ukrajinský venkovan 2 km přes celou vesnici jen proto, aby mu ukázal cestu a aby náhodou nezabloudil…). To jsou ušlechtilé vlastnosti, které českým lidem zatím chybí.
Mezi cestovateli, kteří na Ukrajině byli, panuje přesvědčení, že je tam, konkrétně v Zakarpatské oblasti, nepředstavitelná bída. Z vlastní zkušenosti můžeme říci, že to není tak úplně pravda. Přímo ze Zakarpatí jezdí více než 70% místních obyvatel pracovat do Čech a domů si tak vozí nemalé peníze jak na místní, tak možná i na naše poměry. Nikdo tam neumírá hlady a žebráků je tam zhruba stejně jako v našich velkých městech. Samozřejmě, pokud se couráte s krosnou na zádech jen po karpatech a tam vidíte horské kuče lidí, kteří nikdy nebyli dále než ve svém okresním městě, vnucuje to myšlenku o bídě, ale stejná situace je i například v beskydských kopcích. Je třeba sejít dolů do vesnic a měst a bavit se s lidmi o jejich životě. Kde ale opravdu chybí peníze, je veřejný sektor (například my jsme četli zprávu v místních novinách, že v Mukačevu nejsou peníze na benzín pro sanitní vozy (!), které jsou svým technickým stavem stejně dávno po smrti ).

Skutečným problémem na Ukrajině je ale korupce. Podplácí se prostě všude. Když chcete do země přijet, když z ní chcete odjet. Když chcete poslat syna studovat. Když chcete nějaké dokumenty na úřadě. Když potřebujete rychle ošetřit v nemocnici. Když překročíte rychlost a nechcete vysokou pokutu. To je opravdový problém, o kterém všichni ví, ale nikdo ho vesměs neřeší.

Přípravy k odjezdu

O nějakém výjezdu na Ukrajinu jsme začali uvažovat již v únoru, kdy organizátor celého výjezdu Lukáš dostal několik pozvánek od svých ukrajinských podřízených v práci, kde dělá stavbyvedoucího.

Mimo jiné, ukrajinci žijící v Čechách jsou vždy velice potěšeni, když se zmíníte o tom, že byste se chtěli do jejich domoviny podívat. Ukrajina není zrovna na první pohled přitažlivou turistickou destinací, tím lépe však pro všechny, co se tam vydají, jelikož si místní podnikatelé ještě nezvykli "odrbávat" turisty (i když pár případů jsme také zaznamenali - viz deník). Navíc pro české občany je na Ukrajině pořád čím dál levněji, kurz hriven se totiž odvíjí od kurzu dolaru, a jelikož ten klesá, stalo se například to, že kamarádí, kteří na Ukrajině byli před necelým rokem (2006), měli hrivnu za cca 5 Kč a my již za cca 4,1 Kč (2007). momentálně její kurz dělá cca 2,3 Kč za Hrivnu.

Vážně jsme však začali o výjezdu hovořit někdy v červnu 2007, to jsme také dostali oficiální pozvání od Voloďi, smypatického ukrajince, který již deset let pracuje v ČR (a jde to poznat na jeho znalostech češtiny - perfektně rozumí a mluví). Odjezd se však několikrát odkládal, především kvůli Lukášovým záležitostem v práci, kde se zrovna dokončovala stavba, a tak bylo kolem všeho spoustu lítání a vyřizování.
br> Nicméně vše dopadlo tak, že 27.7. jsme měli odjíždět. Jako dopravu jsme zvolili neoficiální ukrajinskou minibusovou linku zajišťovanou dvěma sprintery s vozíkem. Je sice poměrně dražší (60 USD / os.), ale spolehlivě a rychle se dostanete přes všechny hranice, nemusíte mít žádné vedlejší výdaje na úplatky a ukrajinští celníci vás nikde neprohledávají. Tento způsob dopravy nám domluvil Voloďa, majitelem minibusů je totiž kluk z vedlejší ukrajinské vísky, se kterým už jezdí do Prahy několik let. Každopádně tento způsob dopravy vřele doporučujeme všem, kteří by se chtěli na Ukrajinu vydat poprvé a nechtějí riskovat čas a peníze, dokud si všechno neosahají.

Dny před odjezdem jsem trávil na internetu zjišťováním informací o této zemi od lidí, kteří tam již byli (a zpětně mohu říct, že spousty informací na různých stránkách o cestování po zakarpatské ukrajině jsou solidně zkreslené a zavádějící - většinou tyto stránky píší lidé, kteří s půltunovými krosnami neklesnou při svém cestování pod 800 m.n.m, vůbec nenavštíví větší město a pak produkují žabí úsudky.).Opravdu kvalitní odkazy na stránky o Ukrajině naleznete v sekci „links“.

br>